RD2 CDS BRUDRA - AUTOKLUB ČR VIRTUAL CHALLENGE

Slovo úvodem

Tímto vítám všechny příznivce driftu. V tomto článku si shrneme druhou rundu CDS Brudra – Autoklub ČR virtual Challenge. Závod se odehrál na okruhu v polském Słomczynu. V minulosti se zde převážně konaly závody polského šampionátu v driftu série DMP.

Studio a komentář se tentokrát nesli trochu v jiném duchu než v minulosti. Jedním z hostů byl rozhodčí David Kalaš. Nejprve představil trať a poté si užil pozici moderátora a opakované záznamy doplňoval o užitečné informace a komentáře. Divák si tak mohl udělat slušný obraz o tom, jak složitá a komplexní je práce porotce driftových závodů.

Mimo Davida se ve studiu objevil také promotér CDS Aleš Síla. Společně jsme si povídali o nadcházejícím závodu reálného driftu, který je naplánovaný na okruh v Sosnové u České Lípy ve dnech 17.07 – 19.07 2020. Díky Alešovi jsme se spojili s loňským mistrem ČR v driftu a reprezentantem České republiky v evropském šampionátu Drift Masters (DMEC) Michalem Reichertem. Promluvil o tom, jak vnímá virtuální drifting, popsal jeho využití při reálných závodech DMEC a doplnil několik zákulisních informací o přípravách na závod v Sosnové.

Záznam celého závodů včetně rozhovorů s výše zmíněnými najdete na youtube kanálu Czech Drift Series.

Kvalifikace

Startovní listina před závodem ve Słomczynu čítala 27 jezdců. Šampionát tentokrát přilákal několik úplně nových jmen. Jedním z nich byl # 5 Martin Čáslava, který kvalifikaci otevíral. Svou jízdou ukázal, že rozhodně bude úctyhodným soupeřem našim ostříleným jezdcům. Stejně tak jako # 229 Erik Doležal. Ladně a s přehledem projel trať, za svůj výkon dostal 65 bodů. Překvapivého výsledku na první skupinu dosáhl # 19 Jaroslav Lacina, který v minulosti jel pouze jeden závod. Oba průjezdy byly velice vyrovnané, plynulé, s velkými úhly, což znamenalo 72 a 62 bodů. Celkově bych první kvalifikační skupinu hodnotil jako velice silnou a všichni měli možnost poprat se o přední pozice ve vyřazovacích soubojích.

V první skupině bylo vidět, že správné načasování přehozu do táhlého vracáku s trojicí vnějších clipping zón je opravdu klíčové. Také poslední zatáčka s jednou ze dvou vnitřních zón byla místem častých chyb.

Druhá osmička předvedla vyrovnané výkony lehce nad hranicí 50ti bodů. Sympatickým výkonem předvedl svůj krásný vůz Lexus LFA #313 Štěpán Ondráček. Výborně pracoval s úhlem i rychlostí a obě jeho jízdy byly téměř jako přes kopírák. Postoupil se ziskem 65 bodů. Hned po Štěpánovi se na trať vrhnul #808 Samuel Budínský. Ten se stal smolařem večera. V první jízdě došlo k problému s internetovým připojením a porota jeho jízdu ohodnotila nulou. Díky „lagu“ totiž nebylo možné poznat, k čemu přesně při jízdě došlo. Problém z první kvalifikace pravděpodobně sehrál roli v psychickém rozpoložení Samuela. Ve druhé jízdě udělal obrovskou chybu a dostal se téměř celým vozem ven z trati a taktéž obdržel 0 bodů.

Po minulém závodě byl velice požitkářský # 123 Jan Linhart. Svou Mazdu RX7-FD v obrovském kouři provezl po závodní trati. Předvedl perfektní show a odnesl si 70 bodů. Honza však nebyl jediným z této skupiny kdo předvedl 70-ti bodový výsledek. Tím dalším byl pravidelný účastník šampionátu # 47 Mustafa Amine. Od něj jsme už v minulosti viděli vyrovnané kvalifikace. Jednu z nich předvedl i tento večer. Obě jízdy jel obrovským úhlem a téměř perfektně trefoval všechny zóny vytyčené na trati. Celkově získal 72 bodů z první a 69 z druhé jízdy.

Po malé pauze se nám na serveru připravila první trojice průběžného pořadí. V porovnání s ostatními z této trojice se jízda nejméně povedla
# 511 Jakubovi Hoffmannovi. # 55 Nikolas Cibulka byl prvním, kdo předvedl
80-ti bodovou jízdu. Dech beroucím způsobem proplul tratí a takhle vysoké hodnocení si určitě zasloužil. Při druhém pokusu přehnal nástup a za první vnitřní zónou rozhodil svůj závodní speciál do více než 90° úhlu a nepovedlo se mu z něj dostat jinak než srovnáním. Druhá jízda tedy za 0.

Posledním kvalifikantem byl # 777 Karol Hildebrand. Statistika a čísla sice nejsou vždy zajímavá, ale u Karola to neplatí. Odjel 4 závody. V každém z nich se umístil jako první v kvalifikaci a jeho „nejhorším“ výsledkem bylo 73 bodů. Ovšem víc jak v polovině případů se překlopil přes hranici 87 bodů. Je také průběžně prvním v celkovém hodnocení šampionátu. Z toho plyne, že se nedalo čekat nic jiného než, že Karol bude brát první místo. Odjel prvních pár metrů trati a už bylo více méně jasno. Celou dobu držel velký úhel, provedl minimum korekcí, vyplňoval všechny zóny téměř po celé jejich délce a tím si od poroty vysloužil 86 bodů.

Top 32

Top 32 otevřel souboj mezi # 100 Tomášem Haltofem a # 84 Miroslavem Frankem. Jejich výkon byl naprosto neskutečný a při sledování obou jízd bych neřekl, že jde o první battle večera. Problematickým místem a zároveň také místem, kde na sebe jezdci hodně tlačili, byl táhlý vracák a poslední zatáčka. Několikrát došlo ke kontaktu mezi závodníky. Některé skončily velkým vychýlením z trajektorie a výletem mimo trať. Velice pěkně se předvedl # 636 Jiří Zedek, ten se utkal s # 211 Vítem Morávkem. Jiří precizně stínoval ne úplně ideální stopu Víta a v některých částech se zdálo, že by se mezi oba stroje nevešel ani list papíru. Několik battlů se taky kvůli chybám při startovací sekvenci muselo opakovat.

Jediným z nováčků, kterému se podařilo probojovat skrz Top 32 byl # 229 Erik Doležal. První souboj s # 970 Matějem Sítníkem byl zatížený chybami na obou stranách a porota rozhodla, že chce toto klání vidět ještě jednou. Opakování podle mě rozhodla hlavně lead jízda. V podání Erika byla téměř bez problému, naopak Matěj vůbec nejel ideálně. Chase jízdy obou byly více méně srovnatelné, a proto se nakonec porota přiklonila na stranu Erika. Celkově bych Top 32 hodnotil jako vyrovnanou a v mnoha případech muselo být pro porotu opravdu složité se rozhodnout.

Top 16

Jak je již z předchozích závodů zvykem, tuto úroveň pavouka opět zahájil # 777 Karol Hildebrand. Proti němu nastoupil #100 Tomáš Haltof. Věděli jsme, že Tomáš má ostré zuby a umí soupeře potrápit. Bohužel, v roli chasera hned po pár metrech narazil do zadního nárazníku Karola. Oba vozy změnily výrazně svou trajektorii a bylo jasné, že pro Tomáše bude těžké svůj osud zvrátit. Ve druhé polovině battlu Karol po celé délce trati profesorsky kopíroval stopu i úhel, který vedoucí jezdec nasadil a odnesl si postup.

Dále nás čekal na startu #312 Štěpán Ondráček. Nastoupil do battlu proti
# 229 Eriku Doležalovi. Štěpán předvedl téměř 100 bodovou lead jízdu a dal tak Erikovi dobrou šanci stínovat, ten však tuto možnost nevyužil a nevyvinul výrazný tlak. V obráceném gardu jel Štěpán první třetinu trati naprosto těsně vedle Erika. Před táhlým vracákem se vzdálenost mezi nimi prodloužila, ale Štěpán svůj Lexus opět vystřelil vpřed, potopil se těsně pod bok Erikovi Mazdy a v poslední části tak ještě zatlačil a bral postup.

Poslední, ale neméně napínavé, bylo klání mezi # 511 Jakubem Hoffmannem a # 242 Martinem Kondulou. Papírovým favoritem byl Jakub. Ovšem u Martina bylo vidět, že trať mu sedla a měl natrénováno. Postup rozhodně nechtěl dát Kubovi zadarmo. Předvedl perfektní lead jízdu, ale také s přehledem stínoval. V celém průběhu se držel jen na centimetry od Jakubovi E46. Porota nakonec rozhodla jednohlasně pro opakování souboje. Kdo by čekal jízdu hlavou, pletl by se. To, co předvedli, bylo minimálně stejně atraktivní, jako jejich první souboj. Oba do posledního okamžiku bojovali na ostří nože. V tomto případě jistě nebylo jednoduché rozhodnout, ale tím, kdo se nakonec radoval z postupu, byl Jakub Hoffmann. Pro mě to byl jeden z nejlepších soubojů večera.

Laťku, kterou všichni účastníci top 16 nasadili, byla tentokrát opravdu vysoko a bylo jasné, že nás čeká ještě velká porce zábavy.

Top 8

Rozhodně bych všem čtenářům doporučil shlédnutí záznamu ze závodu, minimálně od Top 8. Neboť výkony, které jezdci podávali v této úrovni pavouka, byly téměř neskutečné.

Jako první proti sobě nastoupili # 777 Karol Hildebrand a # 313 Štěpán Ondráček. Oba nám v předchozích jízdách ukázali, že umí zajet čitelný a precizní lead run. Dalo se čekat, že ten, kdo bude stínovat, bude mít velkou šanci jet těsně za svým leaderem. Oba protagonisté toto očekávání naplnili. Průjezdy byly vyrovnané a battle se musel opakovat. Každý, kdo sledoval přenos, tohle jistě ocenil.

Oba i do opakované jízdy dali naprosté maximum. Jeden druhému nechtěl nechat ani centimetr prostoru a předváděli krásnou práci a precizní ovládání vozu. Tím, na jehož stranu se nakonec porota přiklonila, byl slovenský závodník s BMW E36 Karol Hildebrad.

Několikrát se stalo, že motivace byla u závodníků příliš vysoká a docházelo často ke kolizím. Kdybychom jeli reálný závod, myslím si, že nejvíce oťukaný by měl svůj závodní speciál # 636 Jiří Zedek. Ve čtvrtfinále se postavil vedle # 123 Jana Linharta. Jirka jako chaser v poslední zatáčce tlačil tak, že se zdálo jako by vytetoval svou přední pneumatiku do nárazníku Honzovy bílé Mazdy. Ovšem v opačném gardu už nebylo pochyb o tom, že ke kontaktu došlo. Honza několikrát výrazně zaklepal na dveře Jirkova vozu a v jednu chvíli ho i razantně vychýlil ze stopy. Postup tak nakonec zaslouženě připadl právě Jiřímu Zedkovi.

Top 4

# 777 Karol Hildebrand vs. # 636 Jiří Zedek. To byl první souboj v top 4, který nás čekal. Jiří opět ukázal, v čem je jeho síla. Tlačil, jak mohl. V obráceném gardu se Karol snažil přiblížit na minimální vzdálenost, ale uštědřil Jiřímu velkou ránu a tím si podepsal svůj rozsudek. Vítězství a další šrám na svém závodním stroji si ze souboje odvezl Jiří.

• 

Na startovní rošt se dále připravil # 47 Mustafa Amine a #4 Matěj Janšta. Vyrovnaný souboj, po kterém nakonec porota rozhodla ve prospěch Matěje. Obsazení velkého i malého finále tak bylo jasné.

Finále

Souboj o třetí místo nám předvedl #777 Karol Hildebrand a # 47 Mustafa Amine. Jako první jel v roli leadera Karol. Mustafa hodně tlačil a věrně napodoboval to, co Karol na trati předváděl. V poslední zatáčce se chtěl Mustafa dostat ještě blíž, aby zvýšil tlak na vedoucího jezdce. Při tomto manévru však dostal auto do nesmyslného úhlu a zdálo se, že nakonec došlo i ke srovnání.  Karol jako stínující jezdec předvedl nádhernou show a také své dovednosti při zvládání svého závodního vozu. Jel tak těsně, jak jen mohl a stal se tak tím, kdo si odnesl třetí pozici z tohoto závodu.

O první a druhou pozici spolu svedli boj # 636 Jiří Zedek a #4 Matěj Janšta. Měla to být pomyslná třešnička na dortu celého večera. Jak jsme se později z rozhovoru s Jirkou dozvěděli, tito jezdci jsou na sebe z tréninku zvyklí a vědí, co má jeden od druhého čekat. Ovšem tomu jejich výkon nenasvědčoval. V první jízdě, kdy Jiří stínoval, došlo už v inicializační zóně ke kontaktu, náraz vymrštil Matěje ven z trati a bylo téměř rozhodnuto. V opačném pořadí udělal Jirka na konci opět chybu a vyjel ven z trati.

Sice jsme si možná představovali lepší zakončení večera, ale rozhodně to na celkové atraktivitě neubralo a pro mě to byl jeden z nejlepších závodů, který jsme mohli v letošní sérii sledovat.

Celkové umístění po battlech bylo následovné:

1. # 5 Matěj Janšta
2. # 636 Jiří Zedek
3. # 777 Karol Hildebrand