Datum narození: 17.2.1995
Auto: BMW E34 coupe
Motor: M60B40 (4.0 V8)
Kategorie: SEMI – PRO
Startovní číslo: 345
Ahoj Lukáši,
chci ti poděkovat, že sis na mě našel čas.
Ale než přejdeme k samotnému driftu, ráda bych se o tobě dozvěděla něco víc.
Ahoj, jmenuji se Lukáš Bubeníček, je mi 24 let, vystudoval jsem střední průmyslovou školu stavební J. Gočára a nyní pracuji v servisu jako technik. Bydlím momentálně s přítelkyní v Říčanech u Prahy a mám báječnou rodinu, která se mě snaží podporovat ve všem, co mě baví 🙂
Než si přivoněl k jízdě bokem, jaké jsi měl nebo máš koníčky?
Něco, co ti vydrželo třeba i dodnes.
Ježdění smykem mě bavilo už od mých 18 let, kdy jsem si koupil svoje první auto, světe div se, BMW E34 :D.
Jinak jsem z hudební rodiny, takže při škole proběhlo hraní na různé nástroje, z nichž mě nejvíc bavily bicí, na které jsem hrál asi 8 let. Jelikož mě to ale vždy táhlo na stranu aut, začal jsem se věnovat od sbírání modýlků, přes jejich upravování, až k organizování mini-tuning srazů.
Ve finále jsem se dostal k RC driftu, založil s kamarádem pražský RC drift klub a v roce 2013 jsme jeli jako oficiální doprovodný program CDS, kde jsem poprvé viděl, čeho bych chtěl někdy dosáhnout. A povedlo se 🙂
Proč sis vybral zrovna drifting? Proč ne třeba Rallye?
Souvisí to hlavně s tím RC driftem, kde mě to chytlo nejvíc ze všeho. Jezdit na styl, protínat zóny, battly atd. Nepřipadalo v úvahu běhat za autíčkem v lese jak je to u RC rallye 😀 ..
Nikdy mě moc nebavilo honit se za setinama, ale chtěl jsem vždy bavit lidi a dělat pořádnou show. A drift je na tohle prostě nejlepší 🙂
A výběr auta? Jsi fanoušek BMW nebo to má i jiný důvod?
Přišel jsem k tomu asi jako většina lidí. V osmnácti místo toho, abych na hodinách matematiky dával pozor, jsem koukal po inzercích a s děravou kapsou sledoval všechny ty modly českého driftu (čti E36) až se mezi nimi objevila krásná 34ka. No, nastoupil jsem na brigády a za 3 měsíce byla doma. Pak další a další a další, no a když přišlo na to, že si teda zkusím postavit drift káru, volba už byla jasná.
I přes to, že na 34ku se skoro nic pro motorsport nevyrábí, není uplně nejlehčí a ani nápravově to není žádný šlágr, rozhodl bych se dnes úplně stejně.
Můžeš nám ho podrobněji popsat ?
Jedná se o BMW řady 5 s označením E34 a karoserií předělanou na coupe. Je osazená motorem M60B40, neboli atmosféricky plněným osmiválcem do Vé o seriovém výkonu 286 koní a 400 Nm. Výkon proudí k zadní nápravě přes keramickou spojku s jednohmotým setrvačníkem, 5ti stupňový manuál a zavařený diferenciál s poměrem 3,64.
Auto je postavené, aby splnilo podmínky pro sezónu 2019, tzn. ochranný rám, sportovní sedačky s pásy, závodní palivová soustava, hydraulická ruční brzda, zkrácené řazení, mírné zvětšení rejdu, ovšem maximální možné na téhle nápravě, podvozek a tak dále. Úprav je opravdu spousta a snažil jsem se auto postavit co nejspolehlivější, což se povedlo na 100% a taky, aby nějak vypadalo.
Když pak z vyprávění slyším, jak děti u tratě říkají: „Tati a kdy už pojede ten žralok?“, je to super 🙂 ..
Bohužel vím, že už nyní nejezdíš v rámci závodů CDS. Řekl bys nám jaký byl důvod, proč si s tím přestal?
Ano, to je pravda. Je asi dobré říct, že auto jsem stavěl hlavně kvůli působení v CDS. Jezdit na závody, užívat si skvělou zábavu, bavit lidi a třeba něco dokázat. První sezóna v kategorii STREET byla skvělá. Jezdilo se na zajímavých tratích, hlavně pro zábavu a bylo to fajn. Všem začínajícím drifterům to můžu jedině doporučit.
Na přestup do SEMI-PRO jsem se strašně těšil, na ty diváky, battly, silnější auta atd. Během sezóny 2018 bylo ale několik momentů, které byly sporné a docela zarážející. Nicméně na Sosnové, kterou beru jako svojí nejoblíbenější trať a odehrálo se na ní vlastně všechno pro mě nezapomenutelné, se mi povedlo vyhrát. Ani to už nebyla ovšem dostatečná motivace sezónu dojet. Tenhle rok 2019 už jsem nastupoval bez licence s tím, že neodjedu vše, ale byl jasný cíl a to účast zase v Sosnové. V krátkosti; zklamání, ježdění málo a ve výsledku, kvůli nekvalifikování se do battlů, kde ze 40 jezdců se jelo jen top 16, jsme nemohli ani na představení jezdců. V ten moment jsem si řekl a dost. Že v té konkurenci nepostoupím se dalo čekat, i když rozhodování ten víkend bylo taky poněkud zajímavé, ale řekl jsem si dobrý, nemusí to pokaždé vyjít, ale celou dobu se o něco snažíš, lidé tam třeba na neděli jedou i kvůli tobě a ty jim musíš říct, nezlobte se, ale už nemůžu na trať ani udělat si dvě kolečka před tribunou a dát vědět, že tam jsem, i když kvalifikace nevyšla, protože někdo rozhodl, že se představí jenom 16 jezdců ze 40.
Pro někoho možná nepodstatná věc, ale pro mě je představení jezdců moment, který si maximálně užívám, můžu poděkovat lidem, že je to zajímá a udělat pro ně tu show. Ale ani to už mi nebylo umožněno.
Za mě teda raději pojedu na akci, kde si zajezdím, svezu spoustu lidí, kterým to udělá radost a třeba zážitek na celý život, než abych se snažil bojovat o pohár a šampaňské s autem oblepeným sponzory seriálu, když rozhodování je pokaždé jinak nastavené (neříkám vždy špatné).
Můj názor je, že se snažíme za každou cenu přiblížit určitému celoevropskému standartu, na který tady jednoduše ještě nemáme a to je velká škoda a upřímně mě to mrzí.
Přemýšlel si nad tím, že by ses k tomu časem vrátil?
Popravdě, zatím jsem o tom neuvažoval a je spousta dalších akcí. Jelikož jezdím hlavně pro zábavu a nechci se díky koníčku zadlužit do konce života, tak na úroveň, abych třeba mohl přestoupit do kategorie PRO, to pro mě nemá nejmenší smysl. Spíše tedy bohužel ne.
Jakou nejlepší a jakou nejhorší zkušenost jsi měl za dobu, co jsi ještě jezdil?
Zkušenost, co se týká závodů, mám jednu z nejlepších s Davidem Kalašem, který když byl kdykoliv s čímkoliv problém, tak se snažil i sám od sebe všechno v klidu vysvětlit a třeba nám i potvrdil něčí pochybení. Chtělo by to víc takových, moc si toho vážím.
Nejhorší asi bylo, když na mě v Hradci Králové start marshal řval před celou frontou jezdců na startu, ať jedu do (…) kvůli špatnému odjezdu z tratě. Ten jsme ale v tu chvíli ještě neznali, jelikož bylo před rozpravou.
Když bych měl říct nejlepší zážitek celkově za dobu co jezdím, určitě by to byla Sosnová v roce 2017, kdy jsem úplně poprvé vyjel s autem na trať a ve vracáku poprvé sešlápl plyn na podlahu. Ten moment, kdy se auto utrhlo a projel jsem v něm svojí první zatáčku bokem se nedá popsat. Nemohl jsem ani uvěřit, že to opravdu vyšlo a po dvou letech, co jsem auto stavěl, se účastním závodů, o kterých jsem snil. Prostě pocit, který se už nikdy nebude opakovat 🙂
Sice se už závodů neúčastníš, ale jsi jeden z instruktorů v Drift škole. Mohl bys těm, co to ještě neví, více přiblížit v čem spočívá právě tato instituce?
Účastníš se i něčeho dalšího?
Jsem moc rád, že můžu být součástí tak skvělého projektu jako je Drift School. Drift se díky tomu dostává do povědomí širší veřejnosti, ale hlavně je to jedinečná možnost, kde si může každý vyzkoušet, o čem to je. I když je to pro nás lektory občas náročné, tak po víkendu z toho mám vždy dobrý pocit, protože všichni odjíždí nadšení. Kdo si to někdy chtěl zkusit, určitě neváhejte 🙂
Co se týká jiných akcí, letos jsem byl dvakrát v Polsku na okruhu Tor Krzywa. Jednoduše, jiný svět. Příští rok se tam určitě vydáme pokaždé, jak to jen bude možné.
Byl jsem letos pozvaný i na akci Drift Xperience a taky nemůžu říct jediné proti. Zajištěné ubytování, bezpečnostní složky, bombově postavená trať a skvělá show. I tam se v roce 2020 určitě ukážu.
Máš nějaký plán do budoucna, který by sis rád splnil?
Momentálně jsem si jeden splnil a to, že jsem se s přítelkyní sestěhoval do vlastního. Má to i takovou nepodstatnou výhodu – mám to do dílny k autu asi deset kroků 😀 ..
Jinak plánuji momentálně přestavbu svého žlutého CHL opět na V8. Cesta dlouhá, spousta peněz a času, takže bůhví, kdy se tenhle projekt dobere zdárného konce.
Otázka na závěr: V životě každého člověka je moment, kdy si může říct: „Jsem na sebe opravdu pyšný.“ Kdy jsi takový moment měl ty?
Jsem spíše rád, když mi něco takového řekne někdo jiný. Sám jsem si to řekl v situaci, kterou jsem popisoval o pár otázek výš. Velkou radost mám ale pokaždé, když se rodina přijede podívat na nějakou akci a vidí, že všechny ty dny, kdy jsem se neučil do školy, ale hrál na počítači simulátory, pak byl zalezlý v zimě na dílně nebo jezdil domů o půlnoci s rukama od oleje, stály za to. I když je auta nikdy nezajímaly, podporují mě, jak jen to jde a jsou na mě myslím si i pyšní.
Chtěl bych touto cestou poděkovat především jim – mojí sestře a rodičům za to, jak dobře mě vychovali a jakou oporou mi dokážou být.
Také přítelkyni, že se mnou má tu trpělivost, protože občas je to opravdu náročné, dále mým kamarádům, kteří se mnou sdílí nadšení pro tuhle zábavu a pomáhají mi jak nejvíce dokážou a v neposlední řadě fanouškům, kterým se líbí co děláme, protože bez nich by to určitě nebylo ono :)..
