Datum narození: 5.8. 1993
Auto: BMW E30 V8
Motor: M60B40
Kategorie: SEMI-PRO
Startovní číslo: 404
Ahoj Míro,
protože nejsi ve světě driftu zase tak dlouho, potrápím tě jako každého „nováčka“ a poprosím tě, aby ses nám představil a vytáhl nějaké osobní informace z tvého života.. 🙂
Ahoj všichni, předem bych chtěl moc poděkovat za možnost takového rozhovoru! Moc si toho vážím!
A teď teda ke mně. Moje jméno je Miroslav Dušek, je mi čerstvých 27 let a pocházím z jedné vesničky nedaleko Čáslavi – Vrdů.
Nyní s mojí úžasnou přítelkyní žijeme třetím rokem v Chotusicích, což je také kousek od sebe.
Pracuji jako vývojový konstruktér ve firmě nedaleko Pardubic. Vyrábíme jednoúčelové stroje pro polygrafický průmysl a vše kolem toho. Občas vezmu i něco externě, ať už to jsou nějaké pergoly pro známé, popř. nějaké další technické řešení úplně mimo můj obor.
Kromě odvětví motor-sportu, máš i jiné koníčky?
Abych řekl pravdu, tak kromě motor-sportu mi nezbývá čas na více věcí. Většinou se snažím veškerý volný čas věnovat autům a lidem, které mám rád a jsou stále kolem mě. Dříve jsem třeba hodně cvičil a snažil se žít ve stylu fitness, ale od doby, kdy jsme začali předělávat dům, tak se to vůbec nedařilo. A pak? Pak jsem zjistil, co jsou drifty. A to je průšvih!
Nyní se snažím věnovat mé přítelkyni, se kterou v zimě jezdíme hodně na lyže nebo když je teplo, dost cestujeme, někdy i na kole apod. A samozřejmě jezdit na závody a hlavně si to všechno užívat.
Faktem je, že v posledních letech se dostává drift do podvědomí více lidem. Jak jsi k tomu přišel Ty?
Mezi moje koníčky patří auta prakticky od malička a tvoří to většinu mého zájmu a teď v poslední době, kdy jsem objevil „kouzlo driftu“, to zabere skoro veškerý volný čas.. K autům jako takovým mě přivedl můj bratr Jirka, který mě jako malého bral po závodech Rallye, kdy jsme objeli společně snad všechny soutěže v ČR a něco málo i v zahraničí. Mezi moje největší zážitky patří třeba Rallye Legend v Itálii, kde prakticky doteď závodí s vozy skupiny B – tyhle auta disponují kolem cca 800 – 1000 koní a jsou to neskutečné bestie.
No, netrvalo to dlouho a byli jsme se podívat na první závody CDS v Sosnové a už tam bratr s jeho nejlepším kamarádem polemizovali o tom, že by bylo dobré si pořídit BMW E30 325i (v tu dobu na drift nejvhodnější auto) a zkusit to také. Bohužel z toho sešlo. Mě se ale jízda bokem začala hrozně líbit.
Zanedlouho se na Kutnohorsku objevil Jakub „Sanka“ Valena, původně s jeho E36 s 2,5 M50 pod kapotou.
Byl jsem se tedy nezávazně podívat na jeho asi 4. trénink. Zamiloval jsem si to a byl nadšený z toho, že se konečně někdo “hecnul” a začal v okolí jezdit. Bohužel nejsme Zlínský kraj, který je plný automobilových závodníků. S Kubou jsem se lépe seznámil před dvěma lety. Za tu dobu, co ho znám, udělal neskutečný progres, ale i tak zůstal super člověk, přesně jak si ho pamatuji na začátku. Zlomový den nastal, když jsme se vrátili z dovolené a chtěl jsem si koupit svoje vysněné auto – Subaru Impreza STi. Po tomhle autě jsem toužil snad už od narození. Výborný zvuk boxeru a neskutečné jízdní vlastnosti. Vzpomínám si, že když brácha měl jeho první Subaru Impreza Gt v Hoškovicích na letišti, že mi ho půjčil. Bylo po jedenácté hodině večer a všude samý sníh. Mě bylo zhruba okolo 13 let, ale byla to paráda. Tam přišly moje první donuty.
Později nadešel den D, kdy jsem si mohl svoje STi koupit. Dokonce jsem se na pár z nich byl podívat. Jenomže mi zanedlouho volal jeden můj známý: “Čau, koupil jsem E36, nechceš se v tom svézt?” Tak si říkám, to je super, jedem! Naneštěstí to auto mělo ručku a zavařený diferák, takže nás nenapadlo nic lepšího než hodinu jezdit serpentiny nahoru a dolů. V momentě, kdy jsem přijel domů, jsem všechny hlídací agenty nastavené na všech portálech přepsal z STI, 22b, GT, Impreza, apod., na Bmw E36, 328i, 330i .. A bylo to. V podstatě jsem za 3 dny objel dalších 10 aut, až jsem nakonec našel auto, které bylo dovezené z Německa po dědovi v Praze. Sedli jsme, projeli jsme ho a auto bylo na světě! Chtěl jsem si koupit takové ty hezké kola, které tam jsou doteď teda, a udělat z auta leštěnku.
To se ale úplně nepovedlo. Za pár dní a několik koleček na mokru jsem přijel ke Kubovi, že bych tam chtěl dát stavitelný podvozek. Ten se tam dal prakticky hned, auto se začalo chovat daleko lépe, asi tak, jako v Live For Speed (hra, na které jsem strávil hodiny času a bokování 😃) a bylo to. Začalo se řešit, jestli teda nezavaříme diferenciál. Sanka se toho chopil na hned (za což mu patří můj velký dík) a prakticky za víkend se nám podařilo auto předělat na “drifťáka”, přibyla hydra, sedačky, zavářka a mohlo se testovat. Auto makalo parádně!
Zanedlouho poté mi Kuba oznámil, že jsou v Litvínově závody a jestli nechci jet s nimi. Tak jsem ukecal bráchu, jestli by mi tam nevzal dodávku s platem a vyrazili jsme.
Co vám budu povídat.. Lidé od driftu jsou super! Všichni mě prakticky hned vzali mezi sebe a já byl jako v rauši, nechápal jsem to, ale ti, na které jsem se díval v televizi se najednou se se mnou bavili. Bylo to něco neuvěřitelného. Pak se stala jedna věc. Trať v Litvínově nám docela sedla, jela se tam klasická Gymkhana ještě s parkováním. Už v tuhle dobu tam kluci ve Streetu měli semislicky a Street byl totálně nabitý! Všichni se tam tahali o setiny, oni totiž kluci z Liberce to vážně umí!
Přijel jsem tam s jediným cílem – nebýt poslední. Ale především jsem si to chtěl užít. Nakonec jsme skončili na 4. pozici asi z 25 jezdců, což bylo něco fantastického a tím se to celé vlastně “pokazilo“, byl jsem v tom až po uši.
I přes to, že závodíš teprve rok, dosáhl si už nějakých úspěchů?
Je pravda, že závodím hodně krátce. Snažíme si to vždy, co nejvíce užít! To je náš cíl. Pro mě velký úspěch byl, když jsme prakticky 3 dny po koupi vozidla Honzy Hejdy, vyhráli na Pezinské Babě – DRIFT SK vs CZ! Výborná atmosféra, super lidi!
Od Honzy jsem k vozu dostal i nějaké semislicky a 14 dní na to se konala Gymkhana v Panenském Týnci, tak jsme si s týmem řekli, že bychom to mohli jít taky zkusit a naučit se trochu vzdálenosti na battly. V tu dobu jsme polemizovali i o tom, že bychom mohli jet Sosnovou.
Panenský Týnec byl super! Ihned mě kvůli autu posunuli do kategorie PRO. Můj cíl? Bavit se! Zajezdit, co nejvíce tandemů s mým super kamarádem Denym. Skočili jsme do kvalifikačních jízd. I přes problémy s řazením se nám podařilo vyhrát. Neskutečné!
Ale ten nejhlavnější a nejzásadnější je teď můj první závod v Semi-Pro v Sosnové. Sosnová po směru byl vždy můj sen. Hrozně se mi líbilo, jak to tam každý nastřeluje a Sosnovou celkově miluji, bylo mi úplně jedno, jestli tam jezdí rallye auta nebo drift káry.
No a je tu rok 2020, já mám auto, které to zvládne projet a teď je to jen na mě. Tak jsme to šli zkusit. A podařilo se to. První závod v Semi-Pro a kvalifikace na 3. místě v CES a jako 1. místo v CDS. Další den se šlo na battly a podařilo se nám zajet konečné 3. místo v CES a 2. místo v CDS!
Fantastický zážitek, splněný sen a nejlepší lidi kolem mě. Ještě jednou děkuji moc všem!
Jaký to byl pocit, poprvé sednout za volant s tím, že máš před sebou svůj první závod?
Pocit to byl nepopsatelný, mezi moje sny patřilo třeba i to, že si jednou nalepím jméno a dostanu startovní číslo. Už jen ten dojem, jet na závody a mít dodávku, plato a na tom závoďák!
Abych řekl pravdu, trému moc nemám, protože je to pro mě pořád zábava, děláme to, protože můžeme. Jedinou trému jsem měl v Sosnové, kdy jsem vůči té trati měl obrovský respekt. A hrozně jsem se bál. Jinak zážitek na prvním závodě byl výborný, adrenalin, nervy a pak jenom čekat na zelenou na semaforu. Výborné! Každému bych to přál zažít!
Co se týče auta, své BMW 328i jsi vyměnil za BMW E30 Jana Hejdy. Co tě k tomu vedlo? A proč zrovna BMW? Je to pro tebe srdcovka nebo levnější varianta?
Moje 2,8 byl „starter pack“, i když jsem nikdy nevěřil, že si pořídím něco jiného. Chtěl jsem si zajet jeden, maximálně dva závody a vykašlat se na to a jezdit si jen tak pro radost. Bohužel, ti lidé, atmosféra a všechno okolo člověka natolik pohltí, že se z toho stane závislost.
Co se týče E30 s V8, tak na tom asi největší podíl má Martin Srba, který dělá teď klukům spottera. Ani nevím, jak jsem ho napadl já, ale napsal mi, že možná Honza bude prodávat auto. Říkám si,že když vím, za kolik se takové auto prodává, tak mě ani nenapadne mu něco psát.
Pak přišla první Sosnová letošní rok, Honza už tam byl s PSkem a potkali jsme se s ním u stánku Driftlife i s Chosem a povídali si. Mezi řečí jsem narazil na to, jestli náhodou auto nebude na prodej, když teď vlastně nové auto maká a všechno funguje a on přišel s tím, že o tom přemýšlí, ale že neví, jestli by mu za to někdo dal nějaké peníze, tak mě zajímalo, co by to mělo stát. Takže to pak najednou bylo pro mě více než zajímavé. Ale já v tu dobu tolik peněz ani neměl. Rozešli jsme se a prakticky za týden po Sosnové mi psal Martin, jestli jsme se dohodli, že mu Honza říkal, že se mnou o tom mluvil.
No, nedomluvili, ale máme týden do Pezinské Baby a já mám zájemce na moje červené Coupe. Tak mu zkusím napsat. A stalo se to. Ve čtvrtek před odjezdem na Pezinskou babu jsme si plácli a s tímhle autem jsme jeli rovnou v pátek ráno na závody! Ano, auto jsme ani nezkoušeli, nejeli s ním, jediná cesta byla na plaťák a poté 300 km a cesta z plaťáku 😀
Auto funguje. Ale Honza je jeden z nejférovějších lidí co znám, tak nebylo čeho se bát.
E30 jsem vždycky chtěl a dokonce i V8. Moje první auto, které jsem vyměnil za motorku, bylo E30 318is, takže to je srdcová záležitost. A tím, že je to auto celkem rozšířené, tak mě díly apod. nestojí tolik peněz.
Tak nám pojď říct, co je pod kapotou tvojí „třícy“.
Motor M60B40 na jednotce Ecumaster, jinak je to sériový 4 litr naladěný od Marca Zakouřila. Kastle jako taková má hodně laminátových dílů. Je vyrámovaná dle přílohy J a kompletně podle pravidel CDS. Podvozek je Tein a vzadu je samosvorný diferenciál Kaaz. Díky kterému je to auto rychlejší než obvykle bývá. Auto je funkční a tak do toho nechceme sahat. Jediné, co teď přišlo, je bodykit..
A taky to teda musíme opravit, protože jsme na KoprCupu bourali 🙁
Máš nějakou svoji vysněnou představu nebo cíl do budoucna ohledně ježdění?
Vysněnou představu žádnou nemám, jen bych si přál, kdybychom mohli jezdit pořád. Jenomže z hlediska financí to není reálné. Samozřejmě, kdyby se nás ujal nějaký sponzor a zaplatil alespoň něco, byl bych moc vděčný, i když vím, že dnešní doba na tohle není vůbec příznivá. Stále jezdit, mít pár partnerů a posouvat se dál. A vysněný cíl je samozřejmě mít komplet zaplacenou celou sezónu a soustředit se pouze na ježdění, ale v mé situaci mi to přijde spíše jako sci-fi. Ale bylo by to krásné 😀
Před námi je finální závod v Brně. Budeš se ho účastnit nebo tě uvidíme až příští sezónu?
Na Brno jsem se moc těšil, ale úplně jsem nepočítal s tím, že auto rozbijeme. Takže teď je to ve fázi, kdy ho potřebujeme opravit, poskládat a mezitím nám ještě přišel balíček z Polska, ve kterém máme nový bodykit, který plánujeme dát na příští rok a auto dát do barev tak, aby vypadalo více reprezentativně a třeba by se našel někdo, kdo by se chtěl zviditelnit a pomoci nám.
Takže momentálně nedokážu úplně přesně říct, zda-li vůbec Brno zvládneme..
Na jakých pneu jezdíš? Je ti to jedno nebo máš nějaké přímo ověřené?
Jezdíme převážně na starých pneumatikách. Pouze na Sosnovou jsem zainvestoval a koupil 4 páry nových semislickových gum od Driftlife 225/45/r17 – tyhle gumy jsou super! Je to nejlepší volba semislicku za tyto peníze. Avšak z finančních důvodů na nich jezdit celou sezónu bohužel nemůžeme.
Je mi jasné, že začátky jsou z hlediska času a peněz dost náročné. Máš někoho, kdo ti finančně vypomáhá? Jak tento druh koníčku bere tvoje rodina a nejbližší?
Zabírá to opravdu veškerý volný čas. Bohužel nemáme žádného partnera, který by nám jakkoliv pomohl po finanční či jiné stránce. Jezdíme moc krátce na to, aby si nás někdo všiml. Jediný, kdo nás podporuje a pomáhá od začátku je RH Motors – servis v Kutné Hoře, kde můžeme zdarma přezouvat auta a občas udělat i servis. Mám však svůj jedinečný tým lidí, který se kolem toho auta motá! Jmenovitě David – můj David, člověk, který se stará skoro kompletně o servis auta, pneumatiky, tlaky, opravy apod. Bez něj bych byl teď pěkně v rejži. Myslím, že za dost krátkou dobu jsme začali fungovat skutečně jako tým na vyšší úrovni vůči mně. V podstatě teď nemusím na auto ani sáhnout.. Jako další je Pavel, klučina, který je se mnou prakticky od prvního tréninku v Zábědově, kam se přijel podívat a už s námi zůstal a pomáhá, kde se dá. Moje úžasná přítelkyně, která má se mnou naprostou trpělivost a je moc ráda, že se nám daří. Je skvělá! Dále přítelkyně kluků, které s námi taky jezdí a starají se o „catering“ a dobrou atmosféru.
V neposlední řadě bych nechtěl zapomenout ani na Karlose s partnerkou, klučina, který sám od sebe sebere motorku a jede 300 km, jen aby nás viděl závodit!
Nebo náš Deny, který s námi objel letošní sezónu snad všechny závody a je to můj „sparring“ partner na trati! Díky!
Ale člověk, který mě k tomu dostal je Sanka, díky němu tady teď asi můžu psát tenhle rozhovor. Ještě jednou ti Kubo za vše děkuji!
Co se týče rodiny,tak mě maximálně podporuje. Mamka byla úplně nadšená a nechápala, jak je možné, že se nám to takhle podařilo. Bratr prý koukal na livestream ze Sosnové a měl husí kůži, což mě moc těší! A moje přítelkyně vždy brečí radostí, když se nám něco podaří, prožívá to možná víc, než já
Jsem za to moc rád!
Všichni tito lidé jsou pro mě moc důležití a bez nich by to nebylo ono!
Otázka na závěr: Kdyby sis mohl vybrat zdarma jakékoliv auto, které by to bylo? 🙂
Zajímavá otázka.. Asi by to bylo E92 v Pandem Bodykitu s 2JZ nebo E36 s LS3 – výkon kolem 600 koní je dostačující na PRO kategorii. Ale to jsme úplně někde jinde.. 🙂
Jinak bych chtěl vám všem poděkovat, že jste to dočetli až do konce. A až mě uvidíte na závodech, tak se stavte pokecat, když nebudu ve svém „race modu“ moc rád si s kýmkoliv popovídám.
