Driftlife.cz

Rozhovor: Tomáš Šeba (Kopec) a jeho driftovací Subaru Impreza

Datum narození: 14.9.1987
Auto: Subaru Impreza
Motor: 1JZ – GTE VVTi
Kategorie: SEMI – PRO
Startovní číslo: 321

Většina lidí ví o jezdcích jen to, co sami o sobě napíší. Mohl bys nám prozradit něco bližšího o tvém osobním životě? Například kde bydlíš a co děláš ve svém volném čase?

Tak bydlím v městečku zvaném Sedlec-Prčice nacházejícím se zhruba mezi Benešovem a Táborem ve Středních Čechách, které je proslaveno zejména pochodem Praha-Prčice, ale jinak až na tuto akci je tu celkem klid. Jednou za rok nějaká pouť a zábava, hraje se tu ta hra jak se 22 lidí honí za kulatým nesmyslem na travnaté ploše, ale tento sport já vůbec neuznávám. Mnohem raději zalezu do dílny a odreaguji se nějakou činností na mém autě, ale o tom jistě budeme mluvit později dost. V minulosti jsem rád často kreslil a samozřejmě jak jinak, než právě auta. I mě to občas ještě chytne, ale dlouho jsem už tužku nebo štětec v ruce nedržel, protože na to teď nebyl moc čas a ani myšlenky. Aby to nebylo jen o autě, tak samozřejmě je mi příjemně stráveným časem i obyčejné kafe s přáteli, nějaké klidně menší grilování a dá se říct, že s týmem nebo jeho částí a několika kamarády rádi jezdíme na motokáry (paradoxně nás baví i čistá stopa) 😀

Leonardo da Kopec

Jaký byl Tvůj největší sen v dětství a jak to vypadá teď v dospělosti?

Vzhledem k tomu, že jako puberťáci jsme jezdili na fichtlech, ruce od benzínu jsem měl takřka denně, těšil se, až udělám jednou řidičák na auto a scházeli se u kamaráda, kde jsme hráli často Colin McRae Rally na Playstationu, tak největší sen byl pořídit si jednou Subaru Impreza. Tenkrát jsem vůbec netušil, že takové auto vůbec někdy vážně budu mít no a po více jak 10ti letech jsem si ten sen dokázal splnit. Měl jsem v 19 nebo 20ti letech svoje první auto a byla to škoda favorit, pak následovala řada peugeotů 406 a na jednoho jsem byl docela hrdý, i když moje první nafta v životě, ale tak nějak jsem ho zradil v jeden den, kdy jsem si řekl, že se pojedu podívat na jeden z mých největších snů do Prahy jen kvůli tomu, že se na auto podívám, jen se s ním projedu a původnímu majiteli řeknu nashledanou a já budu spokojen, že jsem své vysněné auto alespoň řídil. Šlo o pravé japonské Subaru Impreza STI GC8 s volantem na pravé straně tak, jak to má být. Ale stalo se něco, co se nestane mockrát za život. Do auta jsem se doslova zamiloval na první pohled a ve mě se odehrávaly spíš špatné pocity, jelikož jsem věděl, že mám v kapse 20 kč, na účtě skoro nic a auto si nemohu dovolit. Když jsem tam byl, tak jsem se aspoň chtěl projet, ale to jen zhoršilo můj stav, takže jsem se musel rozhodnout a vzhledem k okolnostem to byla jasná matematika. Nemám nic a potřebuju hodně. Druhý den následovala návštěva banky a na auto jsem si úspěšně půjčil. Byla moje. Sen už nebyl jen sen.

V pubertě jsem nevěděla, že slovo drift vůbec existuje. Jak ses dostal k něčemu takovému jako je „jízda bokem“? Proč ne třeba cyklistika nebo Rallye?

Hele ani já to nevěděl (haha). Nebýt Need for speed, tak o tom nevím spoustu dalších let. Každopádně mé vlastnictví tak velmi náročného auta na údržbu spolu s úvěrem na něj a na byt přinášelo spoustu situací, které se musely nějak řešit. Mnohokrát se stalo, že mi takzvaně začal klepat motor na klice, což velmi laicky znamená, že je třeba motor rozebrat a udělat generálku. No za nějaké 3 roky se mi to stalo asi 3x a na auto jsem byl za tohle fakt naštvaný přesto, že jsem ho měl fakt rád a vždy jsem mu tuto slabinu odpustil i přes nákladnost oprav. Nějak jsme to spolu ale dál zvládali. Pak mi odešla převodovka a nahradila jí lepší silnější s elektronicky řízeným mezinápravovým diferenciálem, což znamená, že si řidič během jízdy může volit poměr kroutícího momentu mezi přední a zadní kola. Jenže nezbylo na řídící jednotku a tak šla většina na zadek. A ejhle…auto najednou chtělo jezdit bokem. Bylo to super. Dával jsem jedno parkoviště za druhým. Pak jsme zase kvůli nedostatku peněz museli zavařit zadní diferenciál po vypovězení jeho služby a zas to bylo o krok blíže k tomu, kde jsem. Potom to mělo rychlé spády. Elektornický diferenciál jsem prodal, nahradil ho obyčejným zavařencem a sundaly se přední poloosy. No a street drifťák byl na světě.

Na začátku je to pro vás koníček a dávka adrenalinu, která vás baví. Časem se pak mnozí chtějí vidět na nejvyšším stupni slávy. Jak to máš s plány do budoucna ty? Očekáváš od toho něco konkrétního?

Samozřejmě, že je to něco, co mě naplňuje neuvěřitelným způsobem. Není to jen koníček, ale je to i oddanost a to spíš pořádnému koni. Určitě člověk jde jezdit závody proto, aby si dokázal, že je lepší než ostatní. Ne jinak tomu je samozřejmě i u mě, ale stále mi chybí spousta zkušeností, spousta odježděných hodin a to si umím přiznat. Samozřejmě, že až ty hodiny naježděné budou a budou zkušenosti, tak se začnem vymlouvat na techniku (haha). Dělám si srandu. V tuhle chvíli beru závody jako trénink a jako seznámení se s atmosférou, kterou konečně mohu hltat i z centra dění a ne “jen” z tribun závodních okruhů. Do budoucna očekávám jen zdokonalování se, vylepšování techniky a určitě chci někdy dosáhnout i na přední příčky.

Mohl bys nám říci, s jakým autem vlastně driftuješ a trochu nám ho popsal?

Jedná se o přestavěné původně SUBARU Impreza STI. Jak jsem zmiňoval byla to kdysi 300 koňová beSTIe s pohonem 4×4 a plochým 4válcovým boxerem o objemu 2 litry, ale nyní se pod kapotou nachází 2,5L řadový 6tiválec TOYOTA s označením 1JZ-GTE VVTi. Je to kompletně zgenerálkovaný motor se sériovou klikou, písty, ojnicemi, vstřiky i turbem. Dá se říct, že vše, co se týče motoru je originál, tak jak má být z výroby. O řazení se stará úplně obyčejná převodovka z BMW e39 3,0d, na kterou přenáší motor výkon 366HP a kroutící moment 475Nm přes organickou spojku původem pro BMW M5 a duralový setrvačník od PMC. Diferenciál je použit z Nissanu 200SX S13 (zavařený). Poloosy taktéž. Zadní těhlice jsou vyráběné stejně tak, jako přední ramena. O chod motoru se stará jednotka ecumaster emu black. Chladič vody je v kufru, nádrž s baterií taky. Auto váží 1240 kg a často si dělám srandu, že jediné do čeho jsem nezasáhl je čelní sklo a byla by to pravda, kdybych ho před 2 lety neměnil kvůli prasklině.

U auta mě zajímá jen vzhled a vyhřívané sedačky. Závodníci a zkušení jezdci mají samozřejmě jiné priority. Proč sis zvolil právě Subaru ?

Trochu nevím jak na otázku odpovědět. Logicky priorita je samozřejmě bezpečnost, ovladatelnost a důvěra. Vše podle mě auto splňuje. V autě je velmi dobře postavený ochranný rám, samozřejmě dle regulí a tzv. dle přílohy “J”, takže díky němu se opravdu nebojím jet na těsno i ke zdi, svodidlům nebo mezi stromy i za poměrně vysoké rychlosti a právě díky tomu, že se mi auto ovládá dobře a sám sobě i autu vcelku věřím.

Co pokládáš za Tvůj největší úspěch?

Za můj největší úspěch považuji dvě na sebe navazující skutečnosti a to je jak splnění si snu zakoupením tohoto auta, tak to, že jsem vše nějak vydržel, kousnul se a spolu za pomoci kamarádů dokončil takto časově a finančně náročný projekt. K tomu asi není moc dál co říct.

Všimla jsem si, že se neúčastníš pouze Czech Drift Series, ale i spousty volných závodů nebo promo akcí.

Ano. Snažím se navštěvovat všechny zajímavé akce, na které mi to okolnosti dovolí. Ne vždy to jde. Měl jsem celý rok problém s tahacím autem, jindy zas nebylo schopno jet závodní. Není to jednoduché. Naposledy jsem se zúčastnil akce Rally a Helicopter Show v Hradci Králové, kam mě pozval Jarda Kašpárek z Drift School. Skvěle jsem si to tam užil a věřím, že i všichni co jsem vezl. Byla to neuvěřitelná atmosféra. Lidi se o svezení se mnou doslova přetahovali. Musel jsem je prosit o trpělivost i na hodinu dlouhou dobu, vzhledem k množství nasmlouvaných lidí před nimi. Popravdě byl to fajn pocit. Teď se chystám na další akci do Polska, kterou pořádá opět Drift school na okruhu Tor Krzywa a tam se těším fakt hrozně moc. Není problém mě kamkoli pozvat a domluvit se. Většinou rád pozvání přijmu.

Máš svůj tým nebo jedeš sólo?

Ano, máme tým a říkáme si [MAGOOR] motorsport.
Založili jsme ho spolu s Honzou Kolárovcem (Myšákem) už v době, kdy ještě naše auta brázdila vytlučené české silnice. Ani jeden jsme netušili, že opravdu budeme jezdit někdy závody. Byla to doba, kdy všichni obdivovali Kena Blocka a spousta lidí si na auta lepila nápis [HOONIGAN]. My si z toho udělali trochu srandu a předělali to na již zmiňovaný [MAGOOR] a to se poměrně dobře chytlo. Časem jsme poznali Tomáše Lálu, alias Prdíka, který se kdysi nechal ukecat někým na start v gymkhaně na Panenském Týnci se svým seriovým Nissanem S14. Dali jsme se do řeči, svezl mě a kamarádství bylo na světě. Časem začal stavět taky závodní speciál, je to skvělý člověk, dobrý kamarád, hodně jsme si pomohli a tak přišla nabídka z mé strany vzít ho do týmu. A už jsme byli 3. Netrvalo to dlouho a mezi nás zapadl čtvrtý kamarád Pavel Lachout. Všichni jedou na Nissan S13 kromě mě. Jsem taková černá ovce týmu 😀

Jsem si vědoma, že tento druh koníčku či způsobu života nevyžaduje pouze velké množství času, ale také nepřeberné množství peněz. Máš nějakého sponzora?

Ano, nějaké nálepky na autě vozím a není to jen proto, aby auto bylo barevné. Millers oils nám dodává kvalitní oleje za lepší ceny, Mano factory se stará o tvorbu mého merche, který můžete koupit na eshopu www.trikokautu.cz
PL autolakovna patří našemu čtvrtému členu Pavlu Lachoutovi, který mi hodně pomohl už s mnoha věcmi a ještě se chystá celolak mého Toyobaru, na který se moc těším, ale to až na přes rok. Dál bych chtěl zmínit určitě Marworx, což je kamarád Michal Mareček, který se hodně podílel na stavbě tohoto speciálu a díky němu je vše opravdu precizně provedeno a v neposlední řadě díky Myšákovi, který mi fakt hodně pomohl už od samého začátku projektu a nakonec všem kamarádům, co jakkoliv pomohli a pomáhají.

Tomáš má svůj merch také na našem eshopu shop.driftlife.cz/magoor-motorsport-tomas-seba/, kde si ho můžete objednat nebo koupit osobně na závodech

Pampeliška

Pampeliška

Srdcem i duší hudebník, spisovatel a budoucí maminka. Kromě jiného čokoládofil milujicí gumové medvídky i když je ji líto je jíst 😅

Přidat komentář